Teorie předpokládá stejně schopné advokáty, problém praxe je, že stejně schopní nejsou. Můžete se tomu divit, můžete namítat, že to není fér, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Z tohoto pohledu je důležité jedno:
Každý účastník insolvenčního řízení může mít jen jednoho právního zástupce. Jeho schopnosti rozhodují o úspěchu.
Michal Žižlavskýadvokátzakládající partner ZIZLAVSKY
Právní zástupci a právní poradci
Ve staré Anglii, která si potrpí na soudní proces, se právní zástupci (barristers) úplně oddělili od právních poradců (solicitors). U nás se právníci rozlišují jen podle specializací, ovšem jednou z nich je zastupování v řízeních před soudy. Je logické, že jiné dovednosti vyžaduje zaměření na smluvní právo, M&A nebo regulaci sektorových byznysů, a jiné schopnosti prosazování zájmu klientů u soudu. V prvém případě je důležitá “práce drobná”, jak ji nazýval TGM. Ve druhém případě musíte být schopen operativně jednat podle vývoje situace v jednací síni.
Osobnosti právních poradců a právních zástupců se liší stejně, jako se liší osobnosti introvertů a extrovertů
Hra na klienta a hra na soudce
Úspěšní právní zástupci znají justiční prostředí často do úrovně názorů jednotlivých soudců. V České republice je osm insolvenčních soudů, dva odvolací a jeden dovolací, takže se to dá obsáhnout. Na větší kauzy se připravují týmy poradců, pak ale musí přijít někdo, kdo “prodá” výsledek jejich práce soudu v omezeném čase soudního jednání. Michal Žižlavský, který má za sebou třicet let praxe advokáta a několik let byl sám soudcem, k tomu říká:
Špatní právní zástupci “hrají” na klienta, dobří na soudce
A dodává: “Špatný advokát se pozná podle toho, že v jednací síni hraje divadlo pro svého klienta. Dobrý podle toho, že na něj zapomene, a soustředí se na soudce. Jedna z prvních věcí, která mě zajímá, je, kdo bude věc soudit. Pak je to o schopnosti empatie a volbě správných akcentů. Soudci mají na jednotlivé případy velmi málo času. Snažit se říci v jednací síni všechno, je ještě horší, než neříkat nic. Když rychle nepochopíte způsob uvažování soudce, včetně předsudků, které si vytvořil předtím, než vstoupil do jednací síně, neuspějete. Je to stejné, jako když střílíte na terč, a přitom nevíte, kde je.”
Soudní proces jako důmyslná past
Právo na jednoho právního zástupce má zajistit efektivní a hladký průběh insolvenčního řízení. Zatímco běžný spor má dva účastníky, žalobce a žalovaného, v insolvencích nejsou výjimkou ani tisíce účastníků. Například v právě probíhajícím insolvenčním řízení ARCA je zatím přihlášeno přibližně dva tisíce věřitelů a v insolvenčním řízení ČSA více než pět tisíc. Soudní proces funguje jako důmyslný stroj, ovšem jen tehdy, když má kvalifikovanou obsluhu. Když ji nemá, nastává opačný efekt, který Michal Žižlavský popisuje v jednom ze svých příspěvků pro Epravo, který si můžete přečíst na LinkedIn-u:
Jen jeden právní zástupce
Účastník insolvenčního řízení nebo incidenčního sporu tedy může mít jen jednoho advokáta. Snad se hodí doplnit, z jakých předpisů to plyne:
V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce (§ 24 odst. 3 věta třetí občanského soudního řádu)Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (“procesní plná moc”) (§ 25 odst. 1 občanského soudního řádu)Ustanovení občanského soudního řádu o zastoupení účastníků řízení platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory (§ 20 odst. 1 insolvenčního zákona)
Zastupování více věřitelů
A nakonec ještě jedna důležitá informace: Ve větších insolvencích je obvyklé, že tentýž právní zástupce zastupuje více věřitelů se stejným ekonomickým zájmem. Jednotná strategie zvyšuje vliv na průběh insolvenčního řízení a vytváří podmínky pro vyšší uspokojení pohledávek. Podmínkami zastupování skupiny účastníků řízení stejným advokátem se zabývala insolvenční sekce České advokátní komory na svém jednání dne 23. června 2021: