PRAHA „Setkala jsem se v praxi s případem, kdy manželství Syřana a Češky bylo rozvedeno před náboženskou autoritou v Sýrii podle místního náboženského práva jednostranným prohlášením manžela bez účasti manželky,” říká v rozhovoru pro LN Marta Zavadilová, právnička a expertka na přeshraniční řešení sporů a rodinné právo, která působí v advokátní kanceláři Bříza & Trubač.
LN: V čem jsou rozvody s mezinárodním prvkem nejvíce rozdílné oproti situaci, kdy se rozvádějí dva Češi?
Nechci paušalizovat, každý případ má svá specifika, nicméně pokud bych měla uvést nejčastější příčiny krizí, s nimiž se u klientů setkávám, tak jsou jimi rozdílné představy o nastavení vztahů v rodině, které bývají partnery vnímány jako důsledek rozdílných národností, tradic a představ o rodinném soužití. Tyto pocity pak prohlubují neshody při výchově dětí nebo při rozhodování, kde bude rodina žít. Dalším podstatným rozdílem je geografická vzdálenost. Už jen fakt, že se manželé rozejdou každý do jiného státu, protože se třeba jeden z nich po rozvodu vrací do svého domovského státu, s sebou nese řadu specifických problémů, zejména v nastavení péče o děti.
LN: Lze vůbec nastavit střídavou péči o dítě rodičům, když každý žije v jiné zemi?
Pamatuji se na jeden dávný případ, kdy byla střídavá péče stanovena mezi státy na různých kontinentech, ke střídání mělo docházet po roce. Osobně ale takovou úpravu péče nepovažuji za rozumnou. Střídavá péče je vhodná v případě, kdy jsou rodiče schopni se na ni dohodnout a vytvořit podmínky maximálně šetrné ve vztahu k dítěti. Tomu by jen stěží vyhověl stav, kdy by dítě například po měsíci muselo střídat školy v různých státech. Vždy by se ale mělo vycházet z okolností konkrétní situace.Celý článek naleznete zde.
