Tak jsem si na stránkách magazínu Heroine, který způsobuje nezávislost, přečetl, co všechno obětovala Lenka Bradáčová své práci: „Vzdala jsem se určité části společenského života, určité skupiny přátel, které bych jinak měla.“ Když jsem to četl, měl jsem pocit, že tím myslí kamarády ze studií. Ty, ze kterých se nestali státní zástupci.
Poněkud jiný názor vyslovil nedávno Karel Šimka, předseda kárného senátu Nejvyššího správního soudu. Z jeho úst zaznělo, že nevidí problém v tom, když soudce zajde na oběd nebo má přátelský vztah s advokátem, státním zástupcem, notářem nebo insolvenčním správcem. Přátelství mezi právními profesionály podle něj samo o sobě nezakládá podjatost: „Představa, že soudce se uzavře před okolním světem ve vší jeho pestrosti a složitosti do jakési klauzury, a tím se stane nestranným a nezávislým, je nepochybně naivní.“ Souhlasím s ním. Nevidím důvod, proč by měla žít jedna skupina právníků, ať již soudci, nebo státní zástupci, ve slonovinové věži. Jestli to mělo význam v Itálii minulého století, v době řádění Cosa Nostry, tak dnešní zlo vypadá jinak.
Zlo pod sluncem
Skutečným zlem jsou autoritářské choutky politických mesiášů, novodobých Králů Slunce. Stačí se podívat do Polska, Maďarska, a chcete-li silnější kávu, tak do Běloruska. Všichni autokraté vidí nás advokáty stejně: Jako potenciální narušitele státní moci. Proč? Advokát, který je nezávislý na státu, dokáže vzdorovat jejich politickým a ekonomickým zájmům. Je obtížné zakleknout na konkurenta, který se může efektivně právně bránit. Pod velkým Sluncem se nám začínají rodit ještě malá slunce. Jsou to státní zástupci, jediné autority, které v zemi rozhodují o tom, kdo a za co bude stíhán, a také, kdo a za co ne. Jejich monolitická hierarchie umožňuje při vhodném obsazení hladký přenos politického vlivu. A zdá se, že se státním zástupcům přestáváme líbit my, advokáti, protože jim aktivně nepomáháme usvědčovat pachatele jimi definované trestné činnosti. Popíšu, čeho jsem byl svědkem jako člen současného vedení Komory.
Přibalený advokát
Jak asi víte, představenstvo rozhoduje jednou měsíčně o pozastavení nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátů z důvodu trestního stíhání. Někdy je stíhání důvodné, třeba když advokát sáhne na peníze klienta. Jindy zůstává rozum stát nad fantazií OČTŘ. Vzpomínám si na případ advokáta, stíhaného za to, že sdělil svému klientovi informaci z trestního spisu, do kterého mohl nahlížet sám klient. Až letos jsem se ale setkal se skutečným systémovým zlem. Poprvé za dobu, kterou pamatuji, jsem na vlastní oči viděl případy advokátů, trestně stíhaných za výkon své profese, konkrétně za rady klientům, aby nevypovídali. Právo nevypovídat je přitom základním právem obviněného ve všech civilizovaných zemích. Ještě jednou: Policie stíhá se souhlasem státních zástupců advokáty za to, že seznamují své klienty s jejich právy. Jako advokáti jim splýváme s podezřelými, tak nás „přibalují“ do usnesení o zahájení trestních stíhání.
Vařená žába
Možná si řeknete, že se vás to netýká, protože neděláte trest. Ale to, co popisuji, se netýká jen obhájců. Sám jsem referoval případ advokáta stíhaného za rady v daňovém řízení. Stíhání advokátů za to, že vykonávají svou profesi, ohrožuje celou justici, dokonce i právníky ze slonovinové věže. Rozkládá právní stát, který potřebuje právníky proto, aby udrželi v kleci predátory. Útoky na právní stát prosakují do společnosti pomalu a postupně narůstají. Nejsme ohroženi státním převratem, ale syndromem vařené žáby. Žába hozená do horké vody hned vyskočí ven. Žába ve vodě ohřívané pomalu z ní nevyskočí, a říká si: „je sice teplo, ale ještě to jde, ještě není nejhůř…“ – a uvaří se. Když budeme neteční, právní stát se vypaří a s ním i my právníci.
Vaporizace práva
Česká republika má šest kvalifikovaných právnických profesí. Je to kolem 12 000 advokátů, něco přes 3 000 soudců, asi 1 200 státních zástupců, a řádově stovky notářů, soudních exekutorů a insolvenčních správců. Ti všichni mají něco společného. Nejsou tu sami pro sebe. Každý má svou roli, a právní stát funguje, jen, když jejich role zapadají do sebe jako puzzle. Zkuste si představit zemi, ve které dominuje jen jedna právnická profese a ostatní atrofují. Kde prokurátoři podle pokynu shora nasadí odposlechy na kohokoli, rybaří tak dlouho, až něco najdou, za asistence médií dopraví nešťastníka spoutaného „na medvěda“ do CPZ, ve vazbě si vynutí jeho přiznání, obžalují ho, a za asistence dostatečně zastrašených zombie advokátů dosáhnou jeho hladkého odsouzení. Myslíte, že to dnes nehrozí? Ještě jednou vám připomenu právě probíhající trestní stíhání advokátů za výkon profese. Právo se začíná vypařovat. Mizí záruky právního státu a nezávislého výkonu advokacie. Trestní stíhání advokátů za výkon profese jsou nejsilnějším varovným signálem, ale nikoli jediným. Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh implementace směrnice o insolvenci a restrukturalizaci, který připomíná útěk před právníky z 90. let. Vláda zneužívá gold-plating při implementaci evropských směrnic AML a DAC. Snaží se omezovat advokátní mlčenlivost. Zasahuje do odměn advokátů a podkopává materiální podmínky výkonu naší profese. Zatím se bráníme alespoň tomu nejhoršímu legislativním lobbingem. Podařilo se nám zabránit zbrklé implementaci insolvenční směrnice, která by omezila právo na právní pomoc. Žádnému advokátů, stíhaných za výkon profese, jsme nepozastavili výkon advokacie. Případ, který jsem referoval, už skončil tím, že státní zástupkyně trestní stíhání zastavila. Čekají nás ale nové výzvy. Sílí snahy, aby místo nezávislých advokátů poskytovali právní služby státem regulovaní živnostníci. Vláda umožnila svým nařízením (!) poskytování právních služeb vinklářům. Ombudsman sice podal na základě našeho podnětu k Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení, ale výsledek ještě neznáme. Kandidát na post ministra spravedlnosti chce zesílit tlak, aby advokáti udávali své klienty při nejasně definovaných podezřelých obchodech. Hnutí Přísaha navrhuje efektivnější domovní prohlídky advokátů a kontrolu činnosti advokátů ze strany zaměstnanců Komory.
Moderně otevřená?
Za dané situace se musíme starat o to, abychom mohli nadále nezávisle na státu poskytovat kvalifikované právní služby svým klientům. To je náš prvořadý úkol. Komora na to má sílu, jednotliví advokáti ne. Nemusíme být za každou cenu moderní nebo otevření. Sám sebe podezřívám dokonce z toho, že jsem nemoderní. Abych ráno neřešil, co na sebe, nosím jen bílé košile. Někdy se odvážu a vezmu si světle modrou. To ale asi nestačí na to, abych tvrdil, že jsem moderní. A mezi otevřené advokáty zapadám asi stejně, jako dalajlama mezi námořní piráty. Neřeknu a neřeknu, co jsem se od klienta dozvěděl. A dokonce si myslím, že je to normální. N-o-r-m-á-l-n-í. To je to správné slovo. Vlastně si myslím, že stačí, když se vedení Komory postará o to, abychom zůstali normální, nezávislí, mlčenliví advokáti.
Chci silnou roli advokátů
Co ode mě můžete čekat, když mne zvolíte? Nabízím vám dlouholeté zkušenosti a kontakty v legislativě. Chci pomáhat Komoře s účinným legislativním a mediálním lobbingem za zachování záruk (na státu) nezávislé advokacie. Když ztratíme nezávislost, rozplyneme se v moři živnostníků a neziskovek. Čekají nás změny oddlužení spotřebitelů a živnostníků a nová úprava restrukturalizace korporací. Přijdou také nové procesní kodexy. Podařilo se nám do návrhu prosadit advokátský proces, tedy povinné zastupování advokáty. Čeká nás ale ještě dlouhý legislativní proces. Věřím, že advokátský proces je jediný způsob, jak zrychlit rozhodování soudů a vytvořit stav právní jistoty, který je tolik potřebný v soukromých i korporátních vztazích. Když mě zvolíte, budu bránit nezávislý výkon advokacie. Zasadím se o finanční zajištění práva na právní pomoc. Budu prosazovat silnou roli advokátů ve všech typech soudních řízení.
Zdroj: Bulletin advokacie 8-9/2021
