PRAHA Na konci tisíciletí začala studovat práva v Praze. Ve studiích pak pokračovala v Itálii, Německu, Anglii a USA. Dnes docentka Barbara Havelková učí britské ústavní a evropské právo, feministické právní teorie a srovnávací antidiskriminační právo na oxfordské univerzitě.
LN: V zemích, kde jste studovala, platí rozdílné právo. Odnesla jste si tedy ze svých studijních pobytů něco univerzálního?
Rozdílnost právních systémů, v tom smyslu, že ty věci ze zahraničí bych nemohla aplikovat doma, mne zas až tak netrápila. Asi nikdy jsem se totiž nechtěla stát praktikující právničkou. Sice jsem v Praze ještě při studiích chvilku pracovala v advokátní kanceláři Clifford Chance, byla na stáži u Evropské komise i Evropského soudního dvora, ale to je všechno. Pro někoho jako jsem já, kdo se zaměřuje na akademické studium práva, potažmo jeho výuku, byly ty zahraniční pobyty extrémně užitečné.
LN: Čím konkrétně?
V akademické práci s právem nejde jen o aplikaci práva. Nejde jen o to vědět, co to právo je a poradit to klientovi nebo klientce nebo jako nestranný soudce nebo soudkyně rozhodnout jejich spor. Pro mne jako badatelku a pedagožku byly ty zahraniční zkušenosti užitečné pro srovnání nejen samotné právní úpravy, ale i jejího podloží a stylu bádání a badatelských výstupů.Můžete si to představit tak, že se buď zajímám o nějakou vyšší úroveň právní abstrakce, že jdu do výšky, anebo že naopak scházím dolů do hloubky nějakého konkrétního problému. A v obou těchto ohledech právo ve většině zemí reaguje na podobné problémy. Právo koneckonců všude reguluje mezilidské vztahy, případně vztah jednotlivce a státní moci. A ve všech zemích, i v těch s odlišným právním řádem a kulturou, z tohoto pohledu vznikají hodně podobné právní konflikty.A mně přijde zajímavé, že se na tyto podobné reálné problémy reaguje někdy trošku jinak a někdy podobně jako u nás.
Celý článek naleznete zde.
