PRAHA „Spory jsou jako sněhové vločky, na první pohled jsou všechny stejné, ale zblízka vidíte velké rozdíly,” říká v rozhovoru Martin Svatoš, mediátor a rozhodce.
LN: Na webových stránkách máte uvedeno, že jste jeden z pěti nejdéle zapsaných mediátorů v ČR. Pod tím by si člověk představil nějakého zkušeného akademika. Jak to vůbec bylo s počátky mediace v Česku?
Zákonem neregulovaná mediace byla v ČR zhruba od devadesátých let, a to spíš v rodinných sporech, čemuž se věnovali zejména psychologové. Regulace, která přišla jako implementace evropské směrnice, se datuje do září 2012, aby ale mohl začít zákon fungovat, tak museli být zapsaní první mediátoři. To se podařilo až v dubnu 2013, kdy nás bylo zapsaných prvních pět.
LN: Co Vás k mediaci přivedlo?
Původně jsem chtěl pracovat v oblasti mezinárodních arbitráží, tak jsem odjel studovat magisterské studium na francouzskou Sorbonnu. Později jsem v Paříži zůstal a pracoval jsem na Mezinárodní obchodní komoře, kde jsem se s mediací také poprvé setkal. Od počátku mě uchvátila. Vzpomínám si, že mi role mediátora připomínala hasiče bojujícího s ohněm mezilidských sporů. Později jsem odjel do Milána, kde jsem pracoval na Camera Arbitrale (milánská arbitrážní komora, pozn. redakce). Tehdy začínal v Itálii boom mandatorních, tedy nařízených mediací. Tak jsem měl v praxi možnost vidět se v mediacích mnohem víc píše lidský příběh a řeší se skutečné starosti klientů, než je tomu v jiných právních profesích. Mediace se snaží najít řešení, ať jde o sousedský svár nebo o velké mezinárodní obchodní spory. Za vším můžeme najít lidský příběh. V dobách, kdy jsem sám absolvoval své první mediační případy, se zrovna v ČR chystal první zápis mediátorů. To byl ostatně i impuls pro to, abych se vrátil zpět Prahy, zůstal tady a zúročil své zkušenosti ze zahraničí.
Celý článek naleznete zde.
