Martin Luther King ve svém legendárním, již téměř 60 let starém projevu, vyjádřil svůj sen o tom, aby jeho děti žily v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality svého charakteru. Předpokládala bych, že v takové zemi žiji, a že kvalita charakteru je jediným měřítkem osobnosti každého člověka.
Absurdní argumenty, kterými někteří politikové i občané odmítají manželství pro všechny – a naopak chtějí ústavně garantovat manželství jako svazek muže a ženy, mě však vyvádí z omylu
Zkusila jsem se proto oprostit od svých snů a emocí a podívat se na tento „problém“ očima právníka.
V tomto směru naprosto respektuji, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného, že každý má přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jež nezpůsobí bezdůvodně újmu druhým, jak deklaruje v úvodu i občanský zákoník. Právo by mělo všem občanům zaručovat stejná práva a povinnosti nebo zákazy ukládat jen tam, kde je to společensky přínosné.
Nevidím jediný právní důvod, proč by mělo právo zakazovat manželství stejnopohlavním párům. Ti, kteří manželství pro všechny odmítají, argumentují nutnou ochranou „tradiční“ rodiny
Opravdu si nemyslím, že by rodina, v níž dítě vyrůstá s otcem a matkou, zasloužila větší ochranu než ta, kde dítě vyrůstá jen z jedním z rodičů. Nadto je celá řada párů, které, ač nejsou manželé, vytváří svým dětem harmonické rodinné prostředí. I ti si zaslouží podporu. Druhý argument směřuje k jazykovému vyjádření – slovo manžel prý vzniklo spojením slova „muž“ a „žena“ a je tedy pojmově vyloučeno, aby manželství uzavřeli dva muži nebo dvě ženy. Na tento argument trefně reagovala jedna z uživatelek Twitteru – pokud bychom měli u všeho respektovat historický původ slova, museli by studenti gymnázií chodit nazí, neboť gymnasion vznikl ze starořeckého gymnós (nahý). Třetí argument je pak ryzím pokrytectvím – nechť prý stejnopohlavní páry mají ve svém partnerském svazku totožná práva a povinnosti, jen ať se to nejmenuje manželství, ale nějak jinak. Tady se tedy rozhodně o právní argumentaci nejedná. Slovy Juliinými – co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně …
Není jediný důvod, aby institut, který zakotvuje totožná práva a povinnosti, se jednou jmenoval manželství a jednou se nejmenoval manželství
V celé té diskusi, která je vedena více emocemi než právem, vnímám, že si minimálně anonymně diskutující váží sami sebe nikoli pro kvalitu svého charakteru, ale pro to, že se jim líbí osoby opačného pohlaví. Nejen to, dávají najevo i určitou nadřazenost, právě proto, že jsou zástupci „tradiční rodiny.“
Manželství
Odpůrci manželství pro všechny argumentují i tím, že když se stejnopohlavním párům umožní manželství, budou pak chtít i adopci – a to je proti zájmu dětí, protože těm by se ve škole posmívali spolužáci, že mají dvě maminky nebo dva tatínky.
Nechám stranou, že míra tolerance dětí je přímo úměrná toleranci rodinného prostředí, ve kterém vyrůstají, i to, že díky rozvodům a novým partnerům rodičů má celá řada dětí více maminek či tatínků, a soustředím se na jeden zásadní problém
Nemá smysl zavírat oči před skutečností – a faktem je, že není žádnou výjimkou, že jeden z partnerů stejnopohlavního páru má dítě (je jeho biologickým rodičem) a toto dítě vychovává se svým partnerem.
Zásadní problém vzniká v okamžiku, kdy biologický rodič vážně onemocní, je např. hospitalizován, nebo dokonce zemře
Druhý z partnerů nemá k dítěti žádná práva, nemůže vykonávat ani rodičovské povinnosti, nemůže vystupovat jako zákonný zástupce dítěte. Nastupuje úřednická mašinerie, kterou tak názorně zahrála Regina Rázlová jako soudružka Zubatá v Koljovi. A to přece není to, k čemu by měla směřovat ochrana práv dítěte.
Závěr
Proto za mě – při plném respektu k rovnosti občanů a ochraně práv dětí – souhlas s manželstvím pro všechny a souhlas s adopcemi biologických dětí jednoho z partnerů druhým partnerem. Nikdo na svých právech proto újmu neutrpí.
