PRAHA „Vše zlé jednou skončí. Dnešní advokáti si mohou z historie vzít naději, klid, trpělivost a zkušenost, že s poctivostí nejdál dojdeš,“ říká advokát a právní historik Stanislav Balík.
LN: Pane doktore, vy jste advokát a současně právní historik. Řekněte, jak se advokáti v minulosti vyrovnávali s hospodářskými krizemi?
Z historie advokacie je možné uvést celou řadu případů, kdy poptávka po právních službách byla vysoká, zato platících klientů bylo málo. A nejinak tomu bylo za velké hospodářské krize po roce 1929.Advokátů tehdy ale paradoxně přibývalo. Mohla za to, jak se i jmenuje brožurka Jana Kaprase mladšího z roku 1930, Nadvýroba právníků. Na přelomu 20. a 30. let minulého století totiž byli do seznamů advokátů zapsáni vedle pražských absolventů české a německé právnické fakulty i první absolventi po vzniku republiky založených právnických fakult v Brně a v Bratislavě.
LN: Začali advokáti během krize poskytovat právní služby v nějaké nové nebo do té doby opomíjené právní agendě?
Výrazně posílila agenda práva chudých, jak byla tehdy nazývána bezplatná právní pomoc. Advokáti ji museli poskytovat na základě rozhodnutí advokátních komor. Nejhorší to bylo pro advokáty z míst s vysokou nezaměstnaností a chudobou. Ti měli často velké množství práce, přitom zdarma, takže si stěžovali, že nemají dost času na zastupování platících klientů.Úpadků tehdy samozřejmě přibylo. V tisku byla denně uváděna řada konkurzů včetně jmen správců konkurzní podstaty. Jména některých advokátů se zde opakovala, takže lze mluvit o specializaci.
Celý článek naleznete zde.
