Předsedkyně Městského soudu v Praze podala kárnou žalobu na soudkyni Adrianu Pilařovou z Obvodního soudu pro Prahu 8. Obvinila ji z pomalého souzení. Nejvyšší správní soud za to soudkyni uložil trest snížení platu o 10 % na 6 měsíců. Až potud žádné překvapení. Zajímavá ale byla jedna věc. Soud se odmítl zabývat pochybeními soudkyně, kterých se měla dopustit před udělením výtky za dílčí průtahy v řízení.Předsedkyni Městského soudu v Praze zastupoval v řízení místopředseda téhož soudu, Tomáš Novosad. Ten hájil názor, že výtka nebrání tomu, aby se kárná žaloba projednala v celém rozsahu. V tomto bodě ale neuspěl. Kárný senát Nejvyššího správního soudu uzavřel, že tomu brání překážka věci rozhodnuté.
Zásada ne bis in idem
V rozhodnutí hrála důležitou roli zásada ne bis in idem. Požádali jsme o její objasnění člena kárného senátu Nejvyššího správního soudu, advokáta Michala Žižlavského. “Zásada ne bis in idem znamená v překladu ne dvakrát v téže věci,” vysvětluje. “Je to zákaz dalšího stíhání obviněného pro skutek, o kterém už soud jednou pravomocně rozhodl. Abych to přiblížil, uvedu záměrně extrémní případ. Představte si, že vrah nastraží stopy tak chytře, že to od počátku vypadá, že vraždu sice spáchal on, ale jiným způsobem, než se to stalo. Po podání obžaloby, v průběhu soudního procesu, předloží důkaz, kterým prokáže, že se vražda nemohla stát tak, jak tvrdí obžaloba. Soud vraha osvobodí, a poté, co zprošťující rozsudek nabyde právní moci, se ukáže, že obžalovaný vraždu spáchal, ale jinak. Všichni ví, že je vrah, ale už ho nelze znovu postavit před soud.”
“Je to zdánlivě nelogické,” pokračuje Žižlavský. “Přesto se zásada ne bis in idem uplatňuje ve všech zemích s vyspělou právní kulturou. Oproti době inkvizičních procesů vychází ze zcela pragmatické úvahy o menším zlu. Meze lidského poznání jsou omezené. Soudce není Bůh, není tudíž vševědoucí, a nikdy nezjistí všechno. Takže vzniká otázka: Když se zmýlil už jednou, nemůže se zmýlit podruhé? A za menší zlo se považuje, když viník unikne trestu, než kdybychom odsoudili nevinného.”
Skutek není spis
Popsaná zásada platí nejen pro trestní řízení, ale také pro správní trestání. Místopředseda Novosad v závěrečné řeči ostatně sám použil příměr s přestupky v dopravě. Tvrdil, že není možné, aby uložená pokuta vyvinila řidiče z odpovědnosti za všechny přestupky, kterých se dopustil předtím, než byl potrestán například za rychlou jízdu.Předseda kárného senátu Karel Šimka ale vysvětlil, že to nelze paušalizovat. Vždy je důležité pečlivě rozlišit, o jaká konkrétní provinění jde. Pokud se dají považovat za jeden souvislý skutek, platí zásada ne bis in idem. Byla-li podána kárná žaloba pro pomalé souzení v určitém období, pak nelze vidět jednotlivé průtahy soudkyně izolovaně. Nelze je spojovat jen s jednou věcí nebo jedním spisem.
Pomalé souzení a rychlá jízda
Místopředseda Novosad zmínil analogii s dopravními přestupky. Zeptali jsme se Michala Žižlavského, zda je to vhodný příměr. “Podle mne ano,” říká advokát. “Dovedu si představit uplatnění zásady ne bis in idem i tam, kde je řidiči uložena pokuta za rychlou jízdu na 101. kilometru dálnice, a teprve následně se ukáže, například ze záznamu z úsekového měření, že jel rychle už mezi 35. a 37. kilometrem. Pak mi z toho ovšem plyne jiný závěr, než panu místopředsedovi. Když ten řidič spěchal celou cestu z Prahy do Brna, nikde nezastavil, a byl veden jedním záměrem, aby rychle dorazil z Prahy do Brna, vidím to jako jeden skutek rychlé jízdy. Za překročení rychlosti v místě úsekového měření jej už nelze postihnout, když předtím zaplatil blokovou pokutu policii, která ho zastavila na 101. kilometru.”
