S účinností k 1.1.2021 zakotvila novela zákona o obchodních korporacích institut tzv. faktického vedoucího. Faktický vedoucí je osoba, která se nachází v postavení člena voleného orgánu obchodní korporace (tedy například v postavení jednatele s.r.o., člena představenstva a.s., aj.), přestože jím oficiálně není.
Na tuto osobu nacházející se ve faktickém postavení člena voleného orgánu se vztahují všechna zákonná ustanovení týkající se nepřípustnosti konkurenčního jednání, povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a také následků porušení této povinnosti.
V tuto chvíli bohužel není blíže specifikováno, koho přesně lze považovat za onu osobu nacházející se fakticky v postavení člena voleného orgánu. Lze nicméně předpokládat, že soudy budou za faktické vedoucí považovat zejména osoby, které členy voleného orgánu společnosti v minulosti byly, nicméně jejichž funkce již zanikla (bez ohledu na to, z jakého se tak stalo důvodu), a ony přesto nadále vykonávají jejich pravomoci.
Ostatně tento závěr již soudy přijaly i v minulosti
Situace je ovšem o poznání problematičtější u osob, které fakticky vykonávají pravomoci člena voleného orgánu, ačkoliv jeho členy nejsou a ani nikdy nebyly. Představit si zde lze například společníky společnosti s ručeným omezeným, kteří na pravidelné bázi organizují činnost společnosti, případně partnery a rodinné příslušníky jednatelů, kteří z právního hlediska nemusí mít se společností nic společného, nicméně fakticky se na jejím řízení podílejí po boku jednatele. V těchto situacích bude dle našeho názoru nutné pečlivě zvažovat, zda se konkrétní osoba fakticky nacházela v postavení člena voleného orgánu, tedy zda sama ze své vůle vykonávala jeho pravomoci.
Je totiž podstatný rozdíl mezi situací, kdy například manželka jednatele společnosti dle jeho pokynů pouze objedná určité zboží, a situací, kdy manželé fakticky rozhodují a řídí společnost každý samostatně, ač je jednatelem pouze jeden z nich
V praxi nejproblematičtější otázkou však bude především postavení zaměstnanců společnosti v řídících pozicích. Zaměstnanci, a to včetně vysoce postavených manažerů, vykonávají práci pro svého zaměstnavatele zpravidla na základě uzavřené pracovní smlouvy, jejich vzájemný vztah se řídí zákoníkem práce a jejich odpovědnost za způsobenou škodu je podstatně limitována. Zejména v případě vysokých manažerských funkcí se přitom náplň jejich práce může alespoň do určité míry překrývat s působností volených orgánů společnosti, což ovšem nic nemění na jejich postavení zaměstnance.
Z tohoto důvodu by dle našeho názoru mělo být uplatnění institutu faktického vedoucího pro tyto případy velice pečlivě zvažováno s ohledem na konkrétní specifika daného případu, nelze jej však vyloučit
Nabízí se zejména tam, kde zaměstnanec v postavení například generálního ředitele společnosti samostatně vykonává prakticky veškerá oprávnění jednatele bez jakéhokoliv funkčního dohledu ze strany jednatele skutečného.Jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, na faktické vedoucí se vztahují také ustanovení týkající se nepřípustnosti konkurenčního jednání, povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a také následků porušení těchto povinností. Zmínění faktičtí vedoucí tak mohou čelit široké škále negativních následků svého závadného jednání, od povinnosti k vydání peněžitého či nepeněžitého prospěchu získaného z konkurenčního jednání či civilněprávní odpovědnosti za škodu způsobené porušením péče řádného hospodáře, až k odpovědnosti trestněprávní v nejzávažnějších případech.
S ohledem na výše uvedené tak nelze než doporučit opatrnost a ostražitost, a to všem osobám, na něž by mohl institut faktického vedoucího dopadat
I bez jakéhokoliv formálního ukotvení jejich pozice vůči společnosti zde totiž bude existovat riziko jejich osobní odpovědnosti v případě, že by při svém jednání porušily povinnost péče řádného hospodáře nebo se dopustily konkurenčního jednání vůči společnosti, přičemž tato osobní odpovědnost vůči nim může být uplatňována v obdobném rozsahu jako vůči skutečným členům volených orgánů společnosti. Existuje zde však ten zásadní rozdíl, že faktičtí vedoucí si z podstaty věci nemohou pro výkon této své činnosti sjednat pojištění, které by jim mohlo poskytnout alespoň určitou ochranu před následky jimi případně způsobené škody.
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE
