Obchodní společnosti svěřují řízení a správu svých záležitostí, včetně významných majetkových a finančních transakcí, fyzickým osobám vykonávajícím funkci statutárních orgánů dotčených korporací.
V praxi se typicky jedná o předsedy, místopředsedy, resp. členy představenstev akciových společností a jednatele společností s ručením omezeným. Do rukou těchto osob jsou vkládány významné právní, obchodní a organizační pravomoci. Ty mají každodenně zásadní dopad na podnikání, provoz a obchodní výsledky příslušných obchodních společností, v jejichž čele tyto osoby stojí.
Základní povinnost těchto klíčových osob při výkonu jim svěřené funkce se jmenuje péče řádného hospodáře
Co tento fundamentální pojem obchodního práva pro podnikatelskou praxi znamená a jaké požadavky na statutární orgány klade. Jaké jsou podmínky vzniku odpovědnosti za škodu při porušení této povinnosti. Jaké jsou hrozící sankce v režimu nejen obchodního práva, ale také práva insolvenčního či trestního. To bude hlavním tématem tohoto a následujících článků. Pusťme se do toho.
Jak jedná řádný hospodář?
Občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích vychází z toho, že osoba vykonávající funkci statuárního orgánu, resp. řádný hospodář jedná loajálně vůči své společnosti, má k výkonu své funkce potřebné znalosti a jedná v rámci plnění svých úkolů pečlivě.
Dalo by se říci, že se jedná o automatické požadavky, které by zákon ani nemusel výslovně stanovovat
Praxe ovšem ukazuje, že vymezení uvedených základních náležitostí péče řádného hospodáře a současně nalezení hranic, kdy jsou naplněny a kdy nikoliv – a tedy současně zodpovězení otázky, kdy člen představenstva či jednatel odpovídá za vzniklou škodu – rozhodně není triviální a jednoznačné. Zákonodárce proto přispěchal s legislativní úpravou v ustanoveních § 51 odst. 1 a 52 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, které hovoří o tom, že „pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace“ a dále, že „při posouzení, zda člen voleného orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.“ Ani tato zákonná ustanovení ovšem pro obchodní praxi jasné mantinely nepřinášejí.
Jedná se o veskrze obecné kategorie, jejichž naplnění či porušení je v konkrétních případech nutno posuzovat individuálně
To je pochopitelně hlavním úkolem soudní rozhodovací praxe. Zejména judikatury vyšších soudů, která v současné době již obsahuje řadu ustálených právní názorů a závěrů k tomuto tématu.Co tedy k těmto otázkám soudní judikatura říká?
Služba 24/7
Předně platí, že členové představenstev, jednatelé a další osoby v postavení statuárních orgánů nemají něco jako pracovní dobu či dovolenou, kdy by si mohly od péče řádného hospodáře odpočinout.
Ve vztahu k časovým okolnostem plnění povinnosti vykonávat svěřenou funkci s péčí řádného hospodáře, zejména s důrazem na závazek loajality, Nejvyšší soud judikoval, že „povinnost loajality stíhá člena orgánu především při výkonu funkce, tedy při plnění povinností a výkonu práv plynoucích ze vztahu mezi ním a společností, založeného povoláním do funkce. Současně však nelze přehlížet, že osoba povolaná do funkce člena orgánu je členem orgánu po celou dobu od vzniku funkce do jejího zániku, takříkajíc „24 hodin denně, 7 dní v týdnu.“ Člen orgánu by neměl bez dobrého důvodu dělat nic, co zjevně odporuje zájmům společnosti, ani tehdy, když zrovna neplní povinnosti spojené s výkonem funkce“ (sp. zn. 27 ICdo 62/2017).Tedy pracovní doba či dovolená – záležitosti typické pro režim zaměstnanců podle pracovního práva – pro statutární orgány z hlediska péče řádného hospodáře a odpovědnosti za škodu, nefungují a neradno se na ně spoléhat. Statutární orgán není zaměstnanec.
Po bitvě je každý generál
Dobrá zpráva pro statuární orgány je, že soudní judikatura se zjevně poučila z okřídleného rčení o tom, že po bitvě je každý generál. Jednoduše řečeno, dodržení či porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře lze podle ustálené soudní judikatury posuzovat výlučně na základě informací, poznatků a dat dostupných dotčenému statutárnímu orgánu v době přijetí a realizace příslušného obchodního rozhodnutí. Nejvyšší soud k tomu jasně uvedl, že „splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil.“ (sp. zn. 29 Cdo 5036/2015).Archivaci dobově dostupných informacích a taktéž schopnost budoucího doložení obchodních úvah provedených při jejich vyhodnocení (zápisy z jednání, konzultace s externími poradci apod.), není radno podcenit. Toto totiž může být a v praxi často je naprosto klíčové pro úspěšnou obranu managementu proti případným žalobám o náhradu škody.
