Budu se určitě věnovat, až přibude nějaká třetí kandidující skupina detailnímu srovnávání programů. Slibuju. Když nepřibude, najdu si taky něco 🙂
Hlavní dělící čárou, nebo spíš čárkou mezi dosavadními bloky je zdá se věk. Moderní jsou teoreticky spolek starších dam a gentlemanů, zatímco Otevření přímo jako kdyby tou otevřeností mládím zářili.
Věk a mládí jsou ošemetné. Považuju se za mladého, ale ctění čtenáři, prý nejsem. Proto, že jsem byl na koncertě Depeche Mode v roce 1988 v Praze, nebo proto, že si pamatuji Magora, jak se někdy společensky velmi unaven plížil po Bunkru, nedokazuje, že jsem rocker a mladý kluk, ale starý páprda. Dokonce mi to znemožňuje se i relevantně bránit, že jsem se naobhajoval i lidí mírně řečeno nesouznící s establishmentem a proti státu, protože jsem to chybně dělal v době, kdy hlavním médiem byly postaru tištěné noviny, na papír. Jak je stará moje tělesná schránka, tak jsou staré i mé myšlenky. Protože to se přeci ví, neb je to jasné. Když mě tuhle na sociální síti s nepopulárním názorem odpálkoval jeden diskutující výrazem Ok, boomer! Ani jsem nevěděl v první chvíli, co to znamená. Jenže dnes už ten internet máme, tak jsem si to do něj zadal.
Je to nepěkné a signifikantní čtení. Cituji:
Fráze „OK Boomer“ je pejorativní odseknutí, které se používá k odmítnutí nebo zesměšnění úzkoprsých, zastaralých, negativně nebo blahosklonně zaměřených postojů starších lidí, zejména generace Baby boomu
Tato hláška je používána jako reakce na odpor vůči technologickým změnám, na popírání změny klimatu,[marginalizaci menšin nebo na odpor vůči ideálům mladších generací. Podle Urban Dictionary je výraz používán jako reakce na absolutní hloupost vyřčenou příslušníkem starší generace, kterou ani nemá cenu vyvracet.
V našich podmínkách je to tak, že bývalí pankáči jsou v pozici autorů výroků absolutní hlouposti, které nemá ani cenu vyvracet.
Proč o tom píšu?
Hlavní názorové dělítko, i ve společnosti, se dnes vede podle mého soudu mezi těmi, co už zachytili, co jsou komunisti zač
V roce 1989 jim bylo mezi 17 až 20, od nich nahoru je jedna skupina a od nich dolů druhá. Zlom je na hranici těch, co jsou u nás “silný ročník 70”. Jak to přesně sedí, generace baby boomu po česku.
Nebudu se dnes věnovat programu, už jsem to psal.
Budu se věnovat tomu, co se skrývá za nebezpečí v úrovni dělící čáry: Že se začneme mezi sebou urážet a nenávidět
Hlavně, protože zapomeneme na historii. Všechno přeci máme a chceme mít ještě lepší. Je to totiž samozřejmé. No, není. Poučení zní: každý kandidát i uskupení bude muset minimálně nepřímo vytáhnout i politický program a základní světonázorovou orientaci. Nikoli jen “odborná témata”. Máme se na co těšit.