Fenomén využití umělé inteligence (Artificial intelligence, dále jako „AI“) v právní praxi je v současné době velmi aktuálním a diskutovaným tématem. Je však třeba k věci přistupovat tak, že metody AI jsou fakticky pouze metodami pokročilé statistiky. Používají se pro zjišťování a využívání smysluplných poznatků z velkého množství dat, jinými slovy data mining.
Co v dnešní době velmi rezonuje jsou tzv. generativní AI modely, které jsou efektivně využitelné na brainstorming marketingových nápadů a copywriting. Zároveň jsou ale velmi nespolehlivé v momentě, kdy je potřebujeme využít jako zdroj autentických informací, a to kvůli imanentní vlastnosti AI modelů halucinovat fiktivní obsah tak, aby „uspokojily“ tazatele, což ani nezastírají. Nebezpečí pak pramení v lidské inklinaci k odmítání odpovědnosti za špatná rozhodnutí, nebo spoléhání se na „pravdivé“ výstupy AI modelů, které pravdivé však ve skutečnosti nejsou, naopak pokračují v datové sérii, na které byly vytrénovány, a to na základě textů, které byly dříve napsány – což vede ke vzniku data bias.
S tímto nástrojem máme možnost kvalitní, rychlé a snadno dostupné personalizované informace.
V otázce využití AI při řešení právních problémů a v právní praxi můžeme hledat analogii s jinými odvětvími. Například realitou dnešní doby je, že lidé namísto vyhledání odborné lékařské péče diagnostikují své symptomy na internetu. Typicky se uživatelé dostávají na stránky závažných onemocnění, jako je rakovina, které v nich vyvolávají emoce, zvýšenou pozornost a vyšší interakci s webovými články. Obsah, který se šíří a je častěji ukazován je ten, který vyvolá největší zájem a návštěvnost.
Což vytvoří nebezpečnou spirálu, kde jsou podporovány články obsahující informace, které sahají velice daleko za hranice důvěryhodnosti. Nicméně v této oblasti dnes dochází k dramatickému posunu, neboť současné velké jazykové modely, jako je ChatGPT nebo Bard, nabízejí mnohem sofistikovanější přístup, který pokrývá komplexní zdravotnickou literaturu a dokáže ji přeložit do srozumitelné formy. S tímto nástrojem máme možnost kvalitní, rychlé a snadno dostupné personalizované informace.
Styl
Když stroje píší příběhy: AI ve světle autorství
Jak by se tento jev mohl projevit v oblasti advokacie a justice? A jakým směrem by se mohla ubírat regulace AI?
Advokacie po páté industriální revoluci
Advokacie jako právní profese má svá atypická regulační specifika. Jedná se například o advokátní mlčenlivost, která ve svých důsledcích znamená v IT požadavek na plnou digitální suverenitu, což by mělo většinou advokátní kanceláře vést k používání řešení, která nemusí být nutně z pohledu nákladů nejefektivnější, ale zajišťují plnou důvěrnost a resilienci s ohledem na kyberbezpečnostní rizika.
Vidíme v tom budoucnost advokátního povolání.
Domníváme se, že advokacie díky AI projde pátou industriální revolucí, která může od základu změnit způsoby výkonu advokacie. Přístup ke spravedlnosti – k justici – bude usnadněn, neboť díky AI bude řešení běžných bagatelních sporů mnohem levnější. Přístup ke správným právním postupům a orientaci v předpisech bude usnadněn pro každého, a přidaná hodnota advokáta a advokátních kanceláří tím bude marginalizována. Je však správné tuto situaci vnímat jako pozitivní hybnou sílu k potřebným změnám.
Advokát 21. století se bude muset adaptovat a stát se znalým ne pouze právních předpisů a procesních postupů, ale bude muset mít širší znalosti z oblasti ekonomické, daňové, dotační, kulturní, sociální, mediální a dalších. Advokátní povolání bude oborově generalizováno, posune se směrem ke konzultačním službám. V tom vidíme budoucnost advokátního povolání.
Česká advokátní komora vydala v září 2023 Stanovisko k užívání umělé inteligence (AI) při poskytování právních služeb, v němž se velice ostře vymezila proti tomu, aby AI model poskytoval právní službu. V žádném případě není možné vytvořit chatbota, který má poskytovat právní radu.
Jaká bude ale dynamika trhu? Je velmi pravděpodobné, že nějaká technologická společnost vytvoří inovativní chatbot, ale v jiné jurisdikci, kam naše právo nedosáhne, ale evropský spotřebitel prostřednictvím internetu ano. I přesto, že může být tato služba prezentována jako “kvaziprávní poradenské služby”, lidé ji budou stejně používat.
Fenomén využití umělé inteligence v justici
Využití AI v právní praxi se samozřejmě netýká pouze advokacie, ale i justice. V oblasti soudního rozhodování je důležité udržet hodnoty řešení sporů v rukou lidí, zejména v oblastech, které vyžadují pečlivé zvážení a kontext. V těchto situacích je zásadní nechat rozhodování na lidech, kteří jsou schopni vnímat a zohlednit faktickou situaci, navíc je často nutné aplikovat i neurčité právní pojmy, jako je například veřejný zájem či dobré mravy.
Vytváří se propast mezi tradičním státním justičním systémem na jedné straně zmiňovanými definičními autoritami na straně druhé.
Pokud však bude dostatečně popsána i aplikace těchto neurčitých právních pojmů, bude možné tyto závěry generalizovat a abstrahovat tak, aby mohly být následně použity v procesu trénování modelů AI. Tento přechod na strojové rozhodování bude pozvolný, zprvu asistovaný, sugestivně vystavěný. V aktuální právní úpravě není možné vytvořit chatbota, který bude poskytovat právní služby a analogicky by neměl vzniknout ani soudní chatbot, který bude rozhodovat spory.
V posledních desetiletích lze i bez fenoménu AI sledovat trend zjednodušení přístupu k justici, například prostřednictvím alternativních řešení sporů (ADR), což např. reprezentují činnosti Evropské spotřebitelské agentury nebo národních institucí, například České obchodní inspekce a dalších.
Zajímavým fenoménem jsou také definiční autority[1], které popisují systémy velkých soukromoprávních subjektů, které mají na starosti rozhodování masivního množství civilních sporů. Dochází tak k efektivnímu přesunu státní moci směrem k soukromoprávnímu, rychlému a okamžitému řešení konkrétních problémů na daných platformách. Příkladem jsou sociální sítě (boj s nenávistnými projevy nebo nevhodným obsahem či ochrana autorských práv), e-shopy (řešení spotřebitelských sporů při nákupu), inzerci (posouzení vhodnosti reklam) či vyhledávače (identifikace falešných stránek či virů a dalšího škodného obsahu). Vytváří se propast mezi tradičním státním justičním systémem na jedné straně zmiňovanými definičními autoritami na straně druhé.
Jaká je budoucnost AI v právní praxi a lze určit limity jejího využití?
V moderní době, za éry sociálních sítí a globalizace, v hyper(dez)informované společnosti, se stává veřejné mínění a prezentace sporu masmédii klíčovým faktorem, který může ovlivňovat soudní rozhodování. Vzpomeňme na případ Johnny Depp vs. Amber Heard ve Spojených státech. Formálně rozhodovala porota, která nakonec jednomyslně učinila verdikt. Avšak tento případ byl založen žalobou o defamaci, a tedy šlo o primárně PR. Nešlo jen o soudní vítězství, ale o PR vítězství a morální rovinu veřejného mínění. Nelze přehlédnout, že dnes existují i samostatné advokátní produkty, které se explicitně jmenují PR litigation.
Jako vždy, trh nakonec určí, jaká možnost je nejlepší, legislativa to může pouze regulovat.
Je na místě obava, že jsou lidé snadno ovlivnitelní emocemi a předsudky, je na místě obava, že veřejné mínění může ovlivňovat soudní rozhodování, a v dnešní společnosti k tomu může docházet stále častěji. Abychom předešli tomuto scénáři, může být řešení sporů pomocí AI vhodnou alternativou. Ekonomická situace nás nevyhnutelně nutí k algoritmizaci a napodobení soudcovské role pro nikoliv všechny, ale většinu menších a frekventovaně vyskytujících se případů. Tím by mohl být zajištěn rychlejší přístup ke spravedlnosti. Tak jak se nyní jednotlivci rozhodují mezi použitím soudců či rozhodců, rozhodování prostřednictvím AI by mohlo představovat třetí možnost. Je možné předpokládat, že umělá inteligence bude využita jako podpůrná složka dílčích činností v rozhodčí praxi existujících alternativního řešení sporů (ADR), a zde se bude vyvíjet, až dosáhne na míru komplexního řešení celé otázky. Jako vždy, trh nakonec určí, jaká možnost je nejlepší, legislativa to může pouze regulovat. Ani legislativa to však v této oblasti nebude mít jednoduché, o čemž svědčí i aktuální neshody při jednání o návrhu Nařízení EU o umělé inteligenci (Artificial Intelligence Act).
V současnosti si nedokážeme představit, že by AI zasahovala do tak citlivých oblastí, jako jsou rozvodová řízení, lidská práva, svoboda projevu, pracovní spory apod. Avšak tato citlivost se bude otupovat. Limity se budou posouvat a vyvíjet v průběhu času, vlivem ekonomického tlaku, rostoucí poptávky po řešení sporů, zvyšující se potřebě po právní službě v stále komplexnějším společenském prostředí, finančně náročných právních služeb a podfinancovaného státního justičního aparátu.
Jediným užitečným postupem pro nás, advokáty, soudce, členy právní obce, je zbytečně neplýtvat naše síly, abychom zastavili a zregulovali technologický pokrok. Místo toho raději se pojďme stát vzorem pro AI. Naše generace může být ta poslední s reálnou možností definovat a vytvořit data, která budou určovat budoucí interpretaci spravedlnosti.
Naše rozhodování, publikace a implementace pravidel v současné době bude definovat směr, ve kterém se bude spravedlnost ubírat nadále tím, jak se přicházející nástroje AI budou učit na našich odůvodněních, našich zásadách. Tyto poznatky potom budou kombinovat a posouvat dále, velmi pravděpodobně již autonomně.
[1] POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Téma (Auditorium). Praha: Auditorium, 2012. ISBN 978-80-87284-22-3.
