Seriál LEAGLE ONE o fotbalovém právu se CEE Attorneys po letní pauze opět pokračuje. V následujících odstavcích se detailně zaměříme na změny, které v nedávné době zaznamenal předpis Fotbalové asociace České republiky, tzv. FAČR, s názvem Přestupní řád FAČR. V rámci tohoto předpisu došlo k celé řadě změn, co se týče minimálních požadavků na profesionální smlouvy fotbalových hráčů s kluby, v souvislosti s kterými také došlo k vytvoření nových vzorů těchto smluv.
Zmíněný proces změn a revize vzorů smluv je výsledkem spolupráce mezi Ligovou fotbalovou asociací, tzv. LFA a jejími členskými kluby a Českou asociací fotbalových hráčů, tzv. ČAFH. FAČR vedla tuto iniciativu, přičemž na evropské úrovni poskytovaly dohled organizace Unie evropských fotbalových asociací, tzv. UEFA (Union of European Football Associations), evropská divize Mezinárodní federace profesionálních fotbalistů tzv. FIFPRO (Fédération Internationale des Associations de Footballeurs Professionnels), Evropská asociace klubů tzv. ECA (European Club Association) a Evropské ligy, tzv. EL (European Leagues), všechny společně v rámci Výboru pro sociální dialog Evropské unie v profesionálním fotbale.
Výbor pro sociální dialog v profesionálním fotbale (Cross-industry and sectoral social dialogue – Professional football) byl vytvořen v roce 2008 a zaměřuje se na zaměstnávání v tomto odvětví, které čelí vysoké přeshraniční mobilitě a rozdílům mezi kluby i hráči. Jedná se o iniciativu Evropské komise (European Comission). Výbor pracuje na implementaci minimálních požadavků pro hráčské smlouvy v EU, nebo také řeší otázky opožděných plateb hráčům. Současné aktivity zahrnují také podporu struktur národních rozhodčích orgánů a analýzu především pracovních vztahů ve fotbalovém sektoru.
Pro nastínění stavu je třeba sdělit, že České republice je situace oproti většině světa ohledně vztahů mezi hráči a kluby poněkud odlišná. Profesionální fotbalisté zpravidla nejsou zaměstnanci svých klubů, ale zásadně se jedná o osoby samostatně výdělečně činné, tedy podnikatele. Hráči tak většinou nejsou chráněni tolik jako zaměstnanci v pracovněprávních vztazích.
V rámci posouzení změn budeme porovnávat předchozí, již zrušený, Přestupní řád FAČR účinný od 1. července 2019 ve znění novelizace účinné dne 1.10. 2023, tzv. PŘ 2019 s aktuálním Přestupním řádem FAČR účinným od 1. června 2024 ve znění novelizace účinné dne 13. června 2024, tzv. PŘ 2024. Profesionální hráčské smlouvy rozlišují tyto řády na dva typy. Prvním typem je ligová profesionální smlouva (nebo také pro účely článku tzv. smlouva) – profesionální smlouva mezi hráčem a licenčním klubem (klub, který se v souladu s předpisy FAČR účastní alespoň jedním svým družstvem soutěží 1. nebo 2. ligy mužůdle § 2 písm. l) PŘ 2024), která obsahuje přinejmenším náležitosti stanovené PŘ 2024, včetně úpravy odměny pro hráče ve výši dosahující měsíčně alespoň 10 000 Kč jak stanoví § 2 písm. m) PŘ 2024. Druhý typ smlouvy je standardní profesionální smlouva, která je definována § 2 písm. cc) PŘ 2024 jako profesionální smlouva mezi hráčem a klubem, která obsahuje přinejmenším náležitosti stanovené PŘ 2024, včetně úpravy odměny pro hráče ve výši dosahující měsíčně alespoň 5 000 Kč s tím, že je-li odměna vyplácena hráči do dovršení jeho 18. roku věku, může být část této odměny až do hodnoty 3 000 Kč poskytována hráči ve formě nepeněžitého plnění. Pro účely článku se budeme zabývat náležitostmi danými pro ligovou profesionální smlouvu, přičemž aplikace minimálních náležitostí se pro standardní profesionální smlouvu použije postupem podle § 32 odst. 18 PŘ 2024.
Styl
CEE Attorneys prošla kompletním rebrandingem
V obou uvedených Přestupních řádech FAČR se náležitostmi smluv zabývá druhý oddíl čtvrté části. Obecné náležitosti smluv dle § 18 PŘ 2019 a § 30 PŘ 2024 zůstaly nezměněny. V § 19 PŘ 2019 a § 31 PŘ 2024 jsou uvedeny náležitosti, které pro smlouvy stanoví předpisy Mezinárodní federace fotbalových asociací tzv. FIFA (Fédération Internationale de Football Association). Tato ustanovení se také nezměnila. Značně nejrozsáhlejší a pro účely tohoto článku nejpodstatnější část náležitostí smluv se nachází v § 20 PŘ 2019 a v § 32 PŘ 2024. Tato část obsahuje náležitosti stanovené UEFA a ostatní náležitosti. Právě v této části se nachází zmiňované změny.
První, na co se zaměříme je ustanovení § 20 odst. 3 písm. i) PŘ 2019, v němž je stanoven minimální požadavek, co se týče fyzické kondice a zdraví jako povinnost hráče dbát o své zdraví a fyzickou kondici, dodržovat zásady denního režimu profesionálního sportovce, správné výživy a životosprávy, hygieny, regenerace a rehabilitace, dále pak podrobovat se všem stanoveným léčebným procedurám a vyvarovat se použití dopingu. Nová úprava se v § 32 odst. 4 písm. c) stanoví podobný rámec, nicméně dopingu se věnuje jiné ustanovení, které stanoví jako minimální náležitost dodržovat všechny platné antidopingové zásady a předpisy dle § 32 odst. 4 písm. n). Nad rámec staré úpravy přichází PŘ 2024 s § 32 odst. 4 písm. d), podle kterého musí hráč splňovat kritéria fyzické způsobilosti stanovená klubem – tedy je na klubové politice a přístupu, jaká stanoví měřítka na fyzickou zdatnost svých hráčů.
Další změnou je doplnění ustanovení, které ve staré úpravě bylo obsaženo v § 20 odst. 3 písm. m) PŘ 2019, v němž se nachází pravidlo, na základě něhož je nutné, aby bylo ve smlouvě explicitně uvedeno, že hráč musí dodržovat pokyny a vnitřní předpisy klubu. V rámci nové úpravy tato povinnost zůstává v § 32 odst. 4 písm. i) PŘ 2024 a navíc musí být také uvedeno, že vnitřní předpisy a pokyny nesmí být v rozporu se smlouvou, a pokud se tak stane, má přednost smlouva.
V dřívější úpravě bylo uvedena v § 20 odst. 3 písm. k) PŘ 2019 povinnost hráče na základě ligové profesionální smlouvy účastnit se klubem určených společenských akcí, dále vystupovat na veřejnosti, a to hlavně v mediích, při tréninku a soustředěních, v oblečení, obuvi a jiných viditelných součástech oděvu způsobem, který stanoví klub. Podstata této povinnosti se novém znění v § 32 odst. 4 písm. f) PŘ 2024 sice nezměnila, ale byla k ní přidána výjimka stanovující, že povinnost není dána ve vztahu k tréninkové a zápasové obuvi, brankářským rukavicím a holenním chráničům v tom případě, že hráč prokáže klubu, že má uzavřenou individuální smlouvu o propagaci těchto sportovních potřeb se sponzorem. Individuální sponzorská smlouva hráče nesmí být v rozporu se vztahy, jak je má nastavené klub se svými sponzory. Tento případný rozpor mají dle ustanovení strany vyřešit v dobré víře.
V praxi poměrně častou věc řeší nově přidané povinné ustanovení smlouvy plynoucí z § 32 odst. 6 písm. p) PŘ 2024, za jehož podmínek nelze zejména v období posledního půl roku platnosti smlouvy přeřazovat hráče bez objektivních a legitimních sportovních nebo disciplinárních důvodů nebo do výkonnostně horšího družstva, tedy typicky do tzv. B-týmu v rámci klubu. Mezi legitimní sportovní důvody uvádí ustanovení např. zranění, rekonvalescence po zranění, nebo prokazatelný pokles fyzické kondice hráče.
Nejspíše nejdůležitější změnu zaznamenala ustanovení o odměně pro hráče. V PŘ 2019, konkrétně v § 20 odst. 4 písm. a) bylo minimum pro měsíční odměnu z ligové profesionální smlouvy ve výši 10.000 Kč. V nové úpravě jsou ustanovení o odměně hráče poměrně rozsáhlejší. Není stanovena ani fixní minimální částka, kterou musí klub měsíčně hráči vyplatit jako odměnu, ale dle § 32 odst. 8 písm. b) nesmí být minimální výše hrubé základní odměny nižší než minimální měsíční mzda v České republice podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., což je v současné době 18.900 Kč. U mládežnických hráčů odměna nesmí klesnout pod polovinu této výše, přičemž tato výjimka platí do konce sezony, ve které je hráč naposledy oprávněn nastupovat k soutěžním utkáním v kategorii staršího dorostu.
Zásadní novou povinnou náležitostí smlouvy oproti PŘ 2019 je také nutnost, aby smlouva obsahovala ujednání o tom, že mládežnickému nebo nezletilému hráči musí být poskytnuta možnost dokončit řádné středoškolské studium, a také nesmí být hráči bráněno, aby pokračoval v nefotbalovém vzdělávání, a to dle § 32 odst. 11 písm. b), resp. c).
Co se týče § 32 odst. 12 PŘ 2024, který nově stanoví, že smluvní strany ligové profesionální smlouvy se musí dohodnout na podmínkách týkajících se použití osobních údajů, fotografií a audiovizuálních záznamů hráče. Hráč by měl mít možnost uplatňovat svá práva samostatně, pokud to není v rozporu s dohodami mezi klubem a jeho sponzory či partnery. Zároveň by měl mít klub právo využívat tyto materiály v souvislosti s celým týmem nebo jinými aktivitami klubu. Toto ustanovení zaprvé vytváří stranám povinnost se dohodnout ohledně osobnostních práv, což může být pro některé hráče v nesmírně důležité, obzvlášť stanou-li se velmi úspěšnými a jejich osobnostní práva budou mít násobně vyšší hodnotu. Zadruhé ustanovení doporučuje způsob, jakým by to mohla být dohoda ohledně osobnostních práv koncipována, který je hojně využíván v praxi.
Oproti staré úpravě nová obsahuje novinku zřejmě vzešlou z iniciativy ČAHF, jelikož v § 32 odst. 13 PŘ 2024 jsou upraveny náležitosti smlouvy, které stanoví právo hráče účastnit se aktivit hráčské asociace. Klub v souvislosti tímto musí být informován o vzniku či zániku členství hráče v takové asociaci, dále klub nesmí hráči bránit účastnit se schůzí a akcí asociace a dalších několik práv spojených s takovou aktivní účastí.
V rámci § 20 odst. 6 PŘ 2019 bylo upraveno minimální vymezení, v jakých případech lze vypovědět nebo okamžitě ukončit smlouvu. V této staré úpravě bylo stanoveno pouze okamžité ukončení ze strany hráče v případě, že je klub v prodlení nejméně dvou měsíců s placením odměny hráči, a to ani po písemném vyzvání ze strany hráče. Toto konkrétní pravidlo se do minimálních požadavků přeneslo i v rámci nové úpravy. PŘ 2024 pak v § 32 odst. 15 stanoví daleko rozsáhlejší výčet způsobu ukončení smlouvy, a to zejména v písm. c), které udává důvody pro jednostranné ukončení smlouvy ze strany klubu. Patří mezi ně například užívání dopingu hráčem nebo pozitivní test na doping, dále neschopnost hráče plnit své povinnosti vyplývající z dané smlouvy po dobu delší, než 12 měsíců (zde však hráči náleží v případě jednostranného okamžitého ukončení 50 % zůstatkové hodnoty smlouvy) anebo také závažné rasistické nebo diskriminační chování hráče.
Další zajímavostí je, že PŘ 2019 se sice zmiňuje o disciplinárních předpisech klubu, nicméně povinnost, aby byly tyto předpisy součástí smlouvy jako příloha stanoví až PŘ 2024 v § 32 odst. 17 písm. b), kde je řečeno, že přílohou smlouvy jsou vnitřní předpisy, alespoň však disciplinární řád klubu, který musí klub povinně vydat v písemné formě, jak je uvedeno v § 32 odst. 14 písm. a) PŘ 2024. Tato novinka umožňuje hráčům lépe se seznámit s pravidly a možnými sankcemi, které na ně v potenciálním novém klubu čekají. Zmíněné seznámení však ulehčí i požadovaná povinnost klubu vysvětlit hráči disciplinární pravidla, kterými bude v případě uzavření smlouvy zavázán dle v § 32 odst. 14 písm. b) PŘ 2024. Ustanovení § 32 odst. 14 písm. c) PŘ 2024 vytváří navíc povinnost klubu informovat hráče před jednostrannou změnou vnitřních předpisů a připouští právo hráče se k plánovaným změnám vyjádřit prostřednictvím dotazu.
Závěr
Profesionální fotbalisté čelí relativně krátké kariéře, což klade důraz na vytvoření odpovídajícího právního rámce pro jejich optimální rozvoj. Nová úprava pomůže zlepšit postavení fotbalistů v klubech a jasněji jim stanoví i pravidla, která musejí dodržovat. Na změnách je poznat tendence přiblížit se svým nastavením některým standardům vztahů v pracovním právu. Zvýšení minimálních požadavků na smlouvy přinese vyšší a jasnější ochranu hráčů a některých případech, zatímco pro kluby mohou mimo jiné tyto změny představovat vyšší náklady či potřebu optimalizovat procesy týkající se vztahů s hráči. Je třeba ocenit pokrok v této oblasti, za který jsou odpovědné především tuzemské fotbalové organizace. Závěrem je nutno uvést, že profesionální smlouvy hrají klíčovou roli v kariéře fotbalistů, a proto je nezbytné, aby před jejich uzavřením ideálně konzultovali obsah smlouvy s odborníky na sportovní právo. V příštím díle na téma smluvních náležitostí navážeme a detailně popíšeme nejdůležitější z nich, především ty, které zůstaly změnami nezasaženy.
Autor: Petr Soldán, CEE Attorneys
